Jízda na koni má v dnešní době mnoho plusů. Jezdí se na hezkých farmách a v jejich krásném okolí, což samo o sobě je pro městského člověka velmi příjemné. Navíc sepětí se zvířetem poskytuje povznesení a úlevu od starostí všedního dne.

Ne nadarmo postiženým dětem velmi pomáhá hypoterapie. Bonusem pak je prospěšnost rekreačního ježdění na koni pro pohybový aparát – pokud máme správný sed a nesedíme v sedle zhroucení jako pecky, což vám správný instruktor nedovolí, rovnáme si záda a zapojujeme svaly, které běžně nepoužíváme. Druhý den po lekci budete překvapeni, co vše Vás asi bude bolet. :)

Pokud chcete jízdu na koni zatím pouze vyzkoušet, nekupujte si žádné vybavení. Jedná se o jeden z nejspecifičtějších sportů a může se stát, že vám zkrátka nesedne, a jezdecké boty, oblečení a helma nepatří právě mezi nejlevnější. Vše si s klidem pořídíte v obchodě specializovaném na jezdectví poté, co si budete jisti, že jste se do pohledu na svět z koňského hřbetu skutečně zamilovali. Na prvních pár lekcí vystačíte s přiléhavými legínami ideálně bez švů po délce a pevnými botami s ohebnou podrážkou. V kvalitní jezdecké škole vám tzv. chapsy – nástavce na boty, helmu i bezpečnostní vestu podobně zapůjčí.

Dlouhá výuka

Rozhodně vám nemůžeme doporučit začínat jaksi pokoutně s tím, že kamarád má pastviny s koňmi, sám jezdectví příliš neovládá, ukáže vám, jak se nasedá, řekne pár slov k povelům a nechá vás být. Kůň je skvělé, ovšem nevyzpytatelné zvíře, a pokud ucítí nejistotu a neumělost svého jezdce, může se snadno stát, že ho – třeba i neúmyslně – shodí, pokud není v jezdecké škole veden jinak, tedy právě k výcviku začátečníků.  Aniž bychom vás chtěli odradit, musíme poznamenat, že pády z koňského hřbetu ve vysoké rychlosti, kterou třeba splašený kůň snadno nabere, mohou být i fatální, proto je svěření se kvalitnímu instruktorovi z jezdecké školy nutností. Jezdeckou školu vybírejte pečlivě, nejen podle vzdálenosti od bydliště, ale zajímejte se styl ježdění, výuky, úspěchy, zaměření stájí a farmy a podobně. Pokud vám jde pouze o rekreační ježdění, nemusí být vaše nároky až tak přísné, ale i tak vězte, že jízda na koni je sportem, který se učí velmi dlouho. Bude trvat několik let pravidelného ježdění, ideálně alespoň 2× týdně, než se budete moci ve volném terénu považovat za skutečného pána situace, kůň si nebude chody určovat sám a budete ho schopni vždy a za každé nečekané situace bezpečně zastavit.

Lonžování není zbytečné

Na první hodiny vás instruktor nejspíše vezme na lonž, což je několik metrů dlouhé vodítko, pomocí kterého koně zkušený instruktor vede po kruhu.  A vy se můžete soustředit pouze na pohyby koně, na jeho rytmus a nový pocit, a zejména pak na svůj sed. Ten není vůbec samozřejmý a instruktor vám jej bude neustále v průběhu prvních i dalších lekcí opravovat, vychází z něj totiž všechny povely. Na správném sedu závisí, zda vás kůň poslechne, zda bude vůbec vědět, co po něm chcete, zda mu nebudete způsobovat nepříjemné pocity. Měli byste sedět rovně, vzpřímeně. Nohy máte mírně pokrčeny, ale ne příliš. Správnou délku třmenu vám zkontroluje při nasedání instruktor, obecně ji poznáte tak, že vám třmen při napjaté paži při stání vedle koně vyjde akorát do podpaží. Chodidla opíráte o třmen v přední části, ale ne na samotné špičce chodidla. Paty jsou prošlápnuté co nejvíc dolů. Nohu máte s koňským hřbetem vodorovně, případně máte špičky natočené lehce ke koni, vyvarujte se „rytí“ a kopání do koňského těla. Holeň se dotýká boků koně a holení se také dávají povely. Správný instruktor vás nenechá propadnout začátečnickému a pro koně nepříjemnému nešvaru, kdy místo stisku holeněmi pobízí začátečníci koně rytím pat do jeho boků. Na takový nepříjemný povel by kůň tak jako tak nijak pozitivně nereagoval. Ruce držíte před sebou, volně v nich držíte otěže, jejichž správné provlečení mezi prsty vám ukáže instruktor. Palce směřují nahoru. Koně za otěže netaháte, je mu to nepříjemné v hubě. Při zastavování nebo změny směru je stačí pouze lehce zkrátit a přidržet, jsou stejně pouze pomocné, hlavní ovládání koně se odehrává sedem.

Kroužení na jízdárně dá víc než terén za instruktorem

Pokud se chcete naučit alespoň v základu dobře jezdit, čeká vás poté dlouhá práce na jízdárně. Budete se učit základní povely, jízdárenské cviky, nejprve v kroku, poté v klusu, a nakonec ve cvalu. Všechny chody budete muset perfektně zvládnout. Je možné, že výcvik trenér proloží vyjížďkou do terénu, ale vězte, že pouze jízdou za zkušeným člověkem a jeho koněm, kdy se váš kůň jen přizpůsobuje kamarádovi před sebou, se toho oproti jízdárně, kde pracujete sami, anebo alespoň v případě skupinky jezdců čas od času jezdíte první, skutečně příliš nenaučíte. Většina jezdců, kteří jsou poprvé puštěni do terénu sami, s překvapením zjišťuje, jaký problém jim například činí bez pomoci ostatních jezdců před sebou, na koni nacválat a držen přímý směr.

A ještě poznámka na závěr. Pokud pojedete do terénu, možná vás instruktor vybaví bičíkem. Hodí se v případě, že jste „vyfasovali“ lety znuděného začátečnického koně, jehož hlavní zábavou je ožírání trávy a větví cestou pod „vedením“ začátečníka, z něhož má kůň často legraci. Ale vězte, že vaší hlavní prioritou by mělo být se co nejrychleji stát pro koně plnohodnotným partnerem a respektovaným jezdcem namísto oné komické figurky, a ne se vyžívat v užívání bičíku. Pamatujte si, že koně nikdy bičíkem nešviháme, nejsme jezdci v poslední rovince Velké pardubické. Většině koní stačí skutečnost, že ho držíme, anebo maximálně to, že ho kůň ucítí přiložený na svém těle. Zkušenější jezdci bičík potřebují k jemnému korigování při pokročilejších lekcích, ale to je jiná kapitola, která se začátečníků netýká.