Nejedna maminka už propadla šátkování. Někdo by mohl namítnout, že nejde o žádnou převratnou novinku. Ano. Tahle metoda je sice stará jako lidstvo samo, ale až v posledních letech se o ní začalo hovořit jako o ideální technice podporující především úzký vztah dítě – rodič.

V současnosti patří nošení dětí v šátku,  nebo-li babywearing, k nejrozšířenějším metodám na světě. Uvádí se, že kočárek používá pouze třetina obyvatel, zbytek na „transport“ váže své prcky do speciálního pruhu látky.

Návrat k přírodě

Moderní doba tak znovu objevuje moudrost našich předků – jde o jeden z mnoha návratů k přírodě. Vždyť děti se takhle nosí už od nepaměti.

Až s vynálezem kočárků (k nám se dostaly v první polovině 18. století) se od téhle metody začalo pomalu upouštět. A na konci druhé světové války nošení dětí v šátku prakticky vymizelo. Znovu se do povědomí lidí začalo dostávat až po roce 1989 a od té doby jeho obliba stále stoupá.

Zpoždění v této oblasti nedohání jen laická veřejnost, ale i ta odborná. Stanovisko k šátkování totiž vydala už i Česká pediatrická společnost.

Co říkají lékaři?

Odborníci se shodli na tom, že šátkování má hned několik pozitiv. Například:

  • těsný kontakt dítěte s rodičem, což přináší úzkou psychickou vazbu
  • snadný přístup k prsu a sání, a tak lepší hmotnostní přírůstky
  • zvýšená sekrece oxytocinu matky při častém dráždění prsu jako prevence laktační psychózy a poporodní deprese
  • nošené děti jsou klidnější, méně pláčou. Jejich potřeby, jako je teplo, pozornost rodiče, kontakt či výživa jsou totiž bezprostředně ukojeny
  • dítě slyší matčin dech a tep, vnímá rytmické pohyby při chůzi, což je podobné období, kdy bylo děťátko ještě v bříšku
  • časná socializace dítěte – na těle matky má větší rozhled a více impulzů
  • časnější psychický vývoj (hojné smyslové vjemy, zkušenosti, rozvoj svalového tonu a rovnováhy, časné učení)
  • prevence zploštělého záhlaví vznikajícího u dětí ležících v kočárku na zádech
  • prevence rizika syndromu náhlého úmrtí kojence – za rizikový faktor je považován spánek na břiše

Váháte, z jakého materiálu si šátek pořídit? Lepší je z bavlny. Udržuje se mnohem snáz než výrobky s příměsí hedvábí nebo bambusu.

I šátkování má svá pravidla

Při uvazování dítěte je však nutné dodržovat určitá pravidla. Jakmile se totiž maminka pruh látky nenaučí uvázat správně, může dítěti zadělat na problém s páteří nebo kyčlemi. Proto je nutné, aby…

  • dítě mělo v šátku nohy pokrčené tak, aby úhel mezi stehenní kostí a trupem byl nejméně 90%
  • bylo dítě vždy v šátku zafixované opravdu pevně
  • mělo miminko zajištěnou oporu hlavičky, hlavně při spaní
  • rodič nenosil potomka čelem od sebe. Není na to připravena páteř dítěte. Vhodné to není ani z psychologického hlediska, prcek je tak totiž vystaven podnětům, před kterými se nemá kam schovat
  • maminka používala šátek určený přímo k nošení dětí a správných rozměrů (neměl by být kratší 4 metry a užší než 70 centimetrů)

Úvazy podle věku dítěte

Ptáte se, jaký úvaz je ten nejvhodnější? Volí se podle věku dítěte. Tak například miminka můžete nosit v takzvaném kříži s kapsou, když dítě začne držet hlavičku, je pohodlný třeba klokan či koník. Starší děti, které už dokáží při uvazování spolupracovat, můžete nosit na zádech v úvazu nazvaném „batoh“.

Postupy jednotlivých úvazů dohledáte na YouTube. Pokud si nejste jistá, zda šátek uvazujete správně, vyhledejte pomoc. Existuje už celá řada kurzů nošení dětí v šátku, kde vás jednotlivé úvazy zkušená lektorka naučí.

Při nošení dětí v šátku se řiďte heslem: „Všeho s mírou!“ Rozhodně nemějte svého malého prcka na hrudi celý den. I odborníci doporučují praktikovat šátkování pouze několik hodin denně. Dítěti je totiž potřeba dopřát i spontánní pohybovou aktivitu.