Myslíte si, že máte doma lajdáka? Vaše dítko totiž nečte plynule nebo si vymýšlí slova, psaný projev je nečitelný, chybí písmenka a diakritika, ve škole se nesoustředí a má potíže i s domácími úkoly. Ale pozor, nemusí to být jen jeho vina.

Odborník:

Mgr. Hana Otevřelová, speciální pedagog, párový a rodinný terapeut, soukromá praxe Praha, www.hanaotevrelova.cz

I přesto, že vaše děti v mateřské školce problém s plněním úkolů možná neměly, přechod na povinnou školní docházku pro ně může být těžký a znamenat počátek specifických potíží. Nemusí mít jen problém s nesoustředěním či obecně se špatným učením a chováním, ale mohou se u nich projevit problémy, které jim velmi znesnadní výuku. „Specifické poruchy učení, jsou takové poruchy, které brání dětem naučit se číst, psát a počítat. Děti, které mají tuto poruchu diagnostikovánu, nazýváme žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Mezi nejčastější poruchy učení patří dyslexie – porucha čtení, dysgrafie – porucha psaní, dysortografie – porucha pravopisu, dyskalkulie – porucha matematických schopností. Dále dysmúzie – porucha schopnosti vnímat a reprodukovat hudbu, dyspraxie – porucha obratnosti, dyspinxie – porucha kreslení,“ vysvětluje speciální pedagožka Mgr. Hana Otevřelová. Tyto poruchy se nejčastěji projevují na počátku školní docházky a postihnout mohou i jedince s nadprůměrnou inteligencí. Navíc se někdy kombinují se specifickými poruchami chování, které známe pod zkratkou ADD (porucha koncentrace pozornosti) nebo ADHD (porucha koncentrace pozornosti s hyperaktivitou). Pozornost je základním stavebním prvkem pro příjem informací. Jejím prostřednictvím děti poznávají své okolí a mohou se rozvíjet.

Proč se dětem nedaří?

V první chvíli většinou rodiče napadne, že za jejich vznikem stojí vnější vlivy, jako jsou třeba špatné výukové metody, častá nemocnost dítěte, stresové situace či špatné rodinné zázemí. Ano, mohou úspěch ve škole ovlivnit, ale za vznikem specifických poruch stojí něco jiného. „Svoji roli zde hraje dědičnost, úraz, příčinou je často LMD (drobné poškození tkáně mozku ve fázi vývoje a zrání, které způsobilo malé odchylky od správného fungování CNS).  Toto poškození mohlo vzniknout během těhotenství, při porodu, časně po narození dítěte. Příčinou může být porucha spolupráce mozkových hemisfér,  neurohormonální činnost mozku. Někdy se příčiny kombinují, jindy je etiologie neznámá,“ upřesňuje odbornice.

V čem spočívá diagnostika? Ideální je prevence!

Výše zmíněné problémy s učením mohou mít i chytré až nadprůměrně inteligentní děti. Nejde tedy primárně o děti, které nemají vlohy na učení, nebo o děti, které nemají stabilní rodinné prostředí. V mnoha případech se právě těmto dětem rodiče dostatečně věnují, děti chodí do školy, pravidelně se učí, a přitom se jim vůbec nedaří. Příčinu je tedy potřeba hledat jinde, než v konstatování, že „ten kluk na to prostě nemá“ nebo „hodí se spíš na manuální práci“. Důležitá je v tuto chvíli správná diagnostika. Což potvrzuje i Mgr. Otevřelová „Nejde o zbytečné stresování dětí. Důležité ale je vytvořit dítěti příjemné prostředí, kterého se nebude obávat a ve kterém se může projevit. Diagnostika nám pomůže objasnit, v čem dítě vyniká, co mu jde. Také nám ale napoví, kde leží příčina toho, že se psaní, čtení nebo počítání nedaří. Takže právě díky diagnostice zjistíme, s čím můžeme žáčkovi pomoci, na co se konkrétně zaměřit. Jinak bychom jen tápali, pracovali bychom metodou pokus × omyl, což by dítěti ani rodičům žádný užitek nepřineslo.“ Aby nebyl přechod pro dítě tak drastický, je nutné zaměřit se na prevenci, která spočívá hlavně v cílené předškolní přípravě. Pracovat s dítětem můžete doma nebo se přihlásit do předškolního kurtu či si dohodnout konzultaci u odborníka. „Právě ten posoudí všechny schopnosti a dovednosti, seznámí rodiče s výsledky. Velkou výhodou je zde fakt, že budete vědět, v jakých oblastech už je dítě zralé, kde by naopak potřebovalo ještě pomoci. Je dobré přijít včas, nejlépe na podzim posledního roku v mateřské školce. V tomto období nejde o to, zda dát dítěti odklad, na toto rozhodnutí je ještě brzy.“ Předškolák má před sebou ještě celý rok, který můžete využít k podpoře nezralých funkcí a poruchám učení tak předejít.

Dopřejte jim podporu

I když není u těchto dětí problém vidět na první pohled, neznamená to, že je možné ho podceňovat. Poruchy učení se dají napravit, ale je potřeba věnovat jejich léčbě čas a přistupovat ke každému dítěti individuálně podle toho, jak je porucha těžká, kolik jich dítě má a kdy se projeví. Některé potíže se dají odstranit, jiné přetrvávají až do dospělosti. K nápravě bývá odborníky využívaný postup tzv. reedukace, při které se pracuje na posílení oslabené funkce. Můžete se ale setkat i s kompenzací, kdy se zlepšuje výkonnost jiných funkcí, než těch oslabených. Potřebným pomocníkem je integrace, kdy má dítě stanovený na základě diagnostiky individuální vzdělávací plán. „Ráda bych nakonec upozornila na něco, čemu můžeme říkat sekundární projevy poruch učení. Nezapomeňme, že tyto děti jsou chytré. Velmi intenzivně vnímají, že Haničce, která sedí vedle v lavici, ta písmenka jdou, čte dobře, nemusí používat prsty při počítání. Čím více bude přibývat učiva, tím větší propast bude našeho školáčka od ostatních oddělovat a může se objevit touha vyniknout jinde. Třeba začne zlobit, šaškovat, vyrušovat. Nebo bude před „školou“ utíkat. Takže kromě poruch učení se ještě přidají ty sekundární. Ty ovlivňují sebepojetí dítěte, ovlivňují jeho budoucnost. Třeba to, že vzdá další studium. Pokud ale posílíme nezralé a oslabené funkce, správným postupem a metodami ovlivníme příčiny i projevy poruch učení, můžeme dítěti pomoci,“ dodává nakonec Mgr. Hana Otevřelová.

Zajímavost:

  • Přestože je výskyt poruch těžko určitelný, odhaduje se, že procentuálně se výskyt specifických poruch učení u dětí školou povinných pohybuje mezi 2–20 %. Vyšší procento výskytu je u chlapců. Od učitelů základních škol se dozvídáme o 10 až 20 %.