Proč to vlastně všechno dělám? Jaký to má význam? Vždyť už beztak na ničem nezáleží… Tyto a podobné myšlenky dokážou navodit pocit naprostého zmaru a připravit nás o veškerou radost ze života. Zároveň jsou však jasným signálem, který říká: „Potřebuješ změnu!“

Odborníci takový stav označují jako syndrom vyhoření (burn-out syndrom). Podle odhadů se s ním v určité míře setkají až dvě třetiny Evropanů, nejčastěji ve věku kolem padesáti let. Ačkoli se nejedná o nemoc v pravém slova smyslu, je tento stav doprovázen celou řadou nepříjemných psychických i fyzických potíží.

Naučili jsme se ignorovat stres

Syndrom vyhoření se neobjevuje ze dne na den. Pokaždé mu předchází dlouhodobý stres, vyčerpání, únava a nespokojenost, které máme ve zvyku ignorovat – kdo dnes není ve stresu, že? Jednou však pomyslný pohár přeteče a vy se vzbudíte s pocitem zvláštní prázdnoty. Nemáte sílu vstát ani chuť kohokoli vidět. Ptáte se sami sebe, co tady vlastně děláte a jaký to má všechno smysl. A pak se možná přece jen přemůžete, vstanete a jdete do práce. Ale už to nejste vy. Připadáte si spíš jako automat, který mechanicky plní zadané úkoly, ale nic u toho necítí. Nebo se vám při poradě zničehonic zatočí hlava, pocítíte silnou nevolnost a písmenka v dokumentu, ze kterého právě čtete, se vám roztančí před očima…

Neustále si něco dokazujeme

Ruku na srdce, toho, co v životě každý den zvládáme, je víc než dost. Pracovní povinnosti, péče o rodinu a případně i o rodiče, kteří nejsou už tak soběstační jako dřív. To všechno je velmi náročné, a i když to děláte rádi a dobrovolně, odebírá vám to spoustu sil. Když k tomu ještě připočtete různé obavy a strachy (ze ztráty zaměstnání, z nedostatku peněz…), případně i osobní problémy, je nad slunce jasné, že na jednoho člověka je toho až příliš. A takhle to jde deset, patnáct, nebo i dvacet let a vy se cítíte stále unavenější. Přesto se pokaždé zas a znovu vzchopíte, snad abyste dokázali světu, že na to máte, že jste vzorná matka, dcera, manželka… S nohou na rychlostním pedálu se ale nedá jet donekonečna.

Trpí nejen duše, ale také tělo

Syndrom vyhoření má také fyzické projevy. Lidé si stěžují na bolesti zad a vysoký krevní tlak, jsou mnohem náchylnější k různým infekcím (což je logické, oslabená psychika = oslabená imunita), přibývají na váze, nebo naopak nekontrolovaně hubnou, trápí je migrény a v noci nemohou spát. To vše pak logicky komplikuje situaci jak doma, tak i v zaměstnání. Je proto velmi důležité zasáhnout včas, jakmile se problém objeví, a nepřehlížet varovné signály. Pokud se dnes a denně vracíte z práce vymačkaní jako citron, s partnerem a dětmi utrousíte sotva pár slov a jediné, na co máte sílu, je zhroutit se do křesla před televizí, evidentně není něco v pořádku.

Jediné, co pomůže, je změna

Léky, které by vás těchto potíží zbavily, bohužel neexistují. Ten problém musíte vyřešit vy sami, a to základní změnou životosprávy. Je nezbytné dopřát si víc odpočinku, naučit se znovu si věřit a radovat se i z maličkostí. Hodně pomůže také změna prostředí (alespoň dočasná, třeba delší pobyt někde v přírodě), nebo konzultace s psychologem. Obecně však platí, že čím dál to necháte zajít, tím delší a obtížnější bude návrat zpět…

Podělme se o své trápení

Pokud řešíte složitou životní situaci a cítíte, že je to nad vaše síly, nezůstávejte se svým trápením sami. Využijte zdarma poradenské linky, kde vás ochotně vyslechnou. Zavolejte například na číslo 222 333 565, které provozuje společnost Život90 (v provozu nonstop), na linku 800 200 007 společnosti Elpida (každý všední den od 8 do 20 hodin) nebo Linku psychopomoci – 224 214 214 (mobil 777 783 146), která funguje od pondělí do pátku mezi 9. a 21. hodinou.