Představte si, že si devět měsíců v pohodě plavete ve vodě a najednou rup – někdo vás z ní vytáhne. Asi by se vám trochu stýskalo, co myslíte? A kdoví, možná se právě miminkům po bezstarostném životě v bříšku opravdu stýská. Už jste slyšela o vaničkování? Může miminku jeho život „před“ dost dobře připomenout. Jedinou podmínkou je, aby mělo miminko zahojený pupík.

Vaničkování doma má hned několik výhod – můžete vaničkovat, kdy se vám to hodí, děťátko není ohrožené žádnými bakteriemi, a navíc si krásné chvilky užijete v soukromí. Nejeden ďáblík se ve vodě zklidní, a naopak velmi klidné miminko při vaničkování začíná řádit.

Důvody k vaničkování jsou pak především psychické – voda je relaxační, uvolňující a zároveň posilující živel pro miminko i rodiče, miminko získává kladný vztah k vodě a plavání a pohyby ve vodě pomáhají mimo jiné bříšku, se kterým má mnoho miminek do tří měsíců věku trápení.

Zapojte tatínka

Možná se budete divit, ale vaničkování je z větší části věc mužská, tedy tatínkovská. Na koupání miminka a vaničkování si často dělají nárok právě muži, ona to totiž bývá jediná chvíle, kterou si užívají sami s miminkem, je to krásná intimní chvíle plná zábavy a maminka do koupelny často vůbec nesmí.

Plavání s miminkem totiž není ani tak o plavání a výkonech hodných vrcholových sportovců, ale hlavně o kontaktu – miminka s rodiči a miminka s vodou. Vaničkovat můžete od zahojení pupíku, zpravidla se ale doporučuje přečkat šestinedělí. Po čtvrtém nebo šestém měsíci života miminka můžete opustit koupelnu a vydat se na speciální kurzy kojeneckého a novorozeneckého plavání.

Nemusí se potápět

Rozdíl mezi vaničkováním a obyčejným koupáním je, ač se to zprvu nemusí zdát, docela velký. Koupání je o hygieně, vaničkování o kontaktu. Při obyčejném koupání zpravidla nenapustíte plnou vanu, vaničkování to vyžaduje, při koupání jde často o tělocvik rodičů (zvláště u malých ďáblíků), při vaničkování cvičí hlavně miminko. Procvičují se šíjové svaly, vzpřímovače páteře, břišní svaly, stehenní svaly, prostě jak se tak říká – celý člověk.

Nemějte ale na miminko přehnané nároky. Někteří rodiče čekají, že při druhém pobytu ve vodě už jejich malý parťák bude pod vodou sbírat hračky. Nebude. Ani při druhém, ani při třetím. Potápění byste skutečně raději neměli zkoušet doma a nechte ho až na plavecký kurz. Miminka sice mají vrozený reflex zatajení dechu, ten ale kolem třetího měsíce života miminka odezní a je třeba se zadržování pomalu učit.

Vnímejte, v jaké je miminko náladě. Pokud je unavené, hladové nebo velmi rozjívené, vaničkování raději odložte na jiný den a rychle ho opláchněte. Dítko by si jinak k celému procesu mohlo vybudovat negativní vztah.

A jak na to?

Vaničkování nemá žádný univerzální návod. Zpravidla se v několika lekcích postupně učíte zacházet s miminkem ve vodě, cvičit s ním, pomáhat mu a zároveň ho nechat samostatně se ve vodě pohybovat. Pokud si nejste jistí, že byste vaničkování zvládli sami, můžete si přizvat odbornici nebo nastudovat instruktážní videa, kterých je na internetu bezpočet.