O poporodní depresi se moc nemluví. Žádná kamarádka, která má malé dítě, vám podobné problémy jen tak nepřizná. A často vás na ně neupozorní ani lékař. Nicméně – období po narození děťátka není pro některé matky příliš radostné. Alespoň ne hned.

Existují tři různě závažné stupně psychických poporodních obtíží. První, „poporodní blues“, vlastně ani psychickou poruchou v pravém slova smyslu není, ale to neznamená, že se žena cítí dobře. Často se týká prvorodiček a provází někdy vystřízlivění z idealizovaných představ. Žena zvládne porod, který ji nejspíš svou bolestivostí zaskočil, a dostane se s miminkem domů. Obvykle se domů z porodnice chodí třetí den – a právě tehdy až u 70 % maminek dostává splín.

První dny to ještě jde, bývá doma partner nebo maminka ženy, miminko skoro celý den prospí. Za pár dní ovšem novorozenec přestane neustále spát, partner půjde do práce, maminka se vzdálí a ženu najednou popadne panika. Splín vrcholí pátý až sedmý den. Hladina hormonů drasticky poklesla, což s tělem zamává, děloha se svinuje. Mohou se objevit potíže s kojením, dítě se v noci mnohokrát budí, kupí se domácí práce a zhoršuje se vzhled obýváku, který nikdo nestíhá luxovat. Sotva dítě usne, je znovu vzhůru, přidají se bolesti břicha a pokud maminka třeba porodila počátkem podzimu a venku je ošklivo, kamarádky daleko, je zaděláno na poporodní „nenáladu“.

Únava a plačtivost

Maminka je unavená, nevyspalá, podrážděná, plačtivá, má pocit, že nic nestíhá, že její zábavný život skončil a že ze špinavých plínek se už nikdy nevyhrabe. Od závažnějších stádií odlišuje poporodní blues skutečnost, že žena se je – většinou perfektně, jenom se neumí ocenit – schopná postarat o děťátko, nepřestává se také starat o sebe.

Řešením bývá v prvé řadě více spánku. Znamená to jít si lehnout kdykoliv, kdy spí miminko. Pro tento případ je ideální, aby miminko spalo vedle postele maminky ve vlastní postýlce se zapnutým monitorem dechu, aby se mu nemohlo nic stát a maminka mohla vedle něj v klidu usnout. V noci, když se miminko dožaduje krmení, je situace složitější. Partner ale může pomoci alespoň s přebalením, které bývá zpočátku v noci nutné, miminko podat a podobně. Případně lze zkusit speciální lahvičku imitující pití z prsu a v ní odstříkané mléko, aby se maminka vyspala alespoň pár hodin v kuse, je ale třeba mít na paměti, že podání jakékoliv lahvičky i s vlastním mlékem nese riziko problémů s kojením, i když v případě speciální lahvičky není velké. Je tedy lepší případně s odstříkaným mlékem začít později, ideálně až v několika měsících, kdy má dítě techniku sání dobře osvojenou.

Pomoci mohou i různé služby typu žehlení a úklid, na které si lze objednat agenturu, dovážka obědů a podobně. Blues většinou mizí, jakmile se maminka s novou situací sžije a začne dělat řadu věcí automaticky. Často to bývá právě po šestinedělí, během kterého naši předci nechali maminku odpočívat a dobře věděli, proč to dělají. Dnešní doba klade na novopečené maminky velké nároky, je proto třeba naučit se být na sebe „hodná“.

Depresi už je potřeba řešit

Horší než blues je poporodní deprese. Vyskytnout se může jak přímo po porodu, tak kdykoliv později až do dvou let věku dítěte. Těžko se již potom odlišuje, zdali problémy způsobily hormony nebo jen vyčerpání a stres z péče o dítě, každopádně platí, že pokud se špatná nálada maminky prohlubuje, brání jí v péči o sebe i o miminko, neodeznívá, znemožňuje běžné fungování nebo je ho maminka schopna jen s největším přemáháním, je nutné navštívit odborníka. Ten může ženě předepsat léky nebo doporučit psychoterapii. Když se deprese neléčí, může se rozvinout do závažnějších stavů. Kromě konzultace s odborníkem platí všechny výše uvedené rady o odpočinku a nepřetěžování se. Je také třeba, aby si žena našla nějaký, byť minimální, čas na sebe a svoje záliby a relaxaci. Pomoci může třeba i vhodně zvolená aromaterapie.

Laktační psychózu je třeba léčit včas

Nezávažnějším stavem je laktační psychózo. Název klame, postihnout může i maminky, které své dítě krmí umělým mlékem. Naštěstí se objeví jen u 0,1 procenta rodiček, ale jde o vážný stav, který si většinou vyžádá medikaci. S tím souvisí nutnost přestat kojit – i když především kvůli tomu, že se léky dostávají do mléka, souvislost s problémy s kojením se prokázat nepodařilo. V nejhorších případech musí být maminka hospitalizována.

Laktační psychózu nemohou blízcí maminky  přehlédnout. Typická je absolutní rezignace na péči o sebe i dítě, absence základních mateřských pudů, jako dát dítěti najíst, bludy, halucinace, ztráta kontaktu s realitou a podobně. Žena ohrožuje sebe i dítě, v krajním případě i na životě. Na nic nečekejte a dopravte ji k odborníkům, laktační psychózu nelze zvládnout svépomocí. Léčba trvá měsíce, o dítě se většinou musí starat někdo jiný, nebo alespoň mamince výrazně pomáhat. Dobrou zprávou ale je, že při včasném zásahu se naprostá většina maminek z laktační psychózy vyléčí a na jejich psychice to nezanechá hlubší následky – budou z nich zcela normální milující maminky.