Pokud dítě nechce muž, společnost mu to odpustí. Pokud se k tomu přizná žena, společnost ji odsoudí, protože přece příroda. Jistě, v přírodě má každá samička za úkol přivést na svět potomka, oproti zvířatům ale lidé mají přeci jen trochu jiné myšlení. A jak si jednou postavíte hlavu…

Mít dítě, nosit ho v sobě 9 měsíců, porodit, vychovat, je natolik náročná věc, že je skutečně na ženě, aby se rozhodla, jestli takovou odpovědnost, a tak náročnou záležitost, na kterou se nedá nijak připravit, zvládne. Není to jen věcí tělesnou, ale z velké části jde hlavně o psychiku, o hlavu, která s věcí musí souhlasit a která to pak také utáhne. Tohle jsou důvody, proč ženy dítě nechtějí:

Nedokážu se obětovat

Jsou prý pohodlné a sobecké. Ženy, které se prostě nenarodily pro to, aby měly děti. Nechtějí se, jak samy říkají, obětovat. Obětovat postavu, čas, „nejlepší roky“, peníze nebo nervy. Nedokáží si představit, že by před svými potřebami a zájmy daly přednost potřebám a zájmům dítěte. Mít dítě a starat se o něj by braly jakou velkou oběť.

Chci si užívat

Život nabízí tolik možností a dítě by bylo překážkou v jeho stoprocentním užívání. Cestování po světě, nekonečné párty, jen tak se vydat s batohem a čekat, kam je cesta zavede. Takový je život některých žen a nechtějí se ho vzdát. Možná jsou prapůvodem této touhy zážitky z dětství, možná prostě jen nespoutaná povaha. „Nedokážu si představit mít dítě, ještě jsem nezažila všechno! Je to sobecké?” ptá se sedmadvacetiletá Lucka. Hned po svatbě od ní okolí očekávalo zvětšující se bříško a kupování výbavičky, ona místo toho s manželem čtyřikrát do roka podniká cesty do zahraničí, víkendy tráví pokaždé jinde a jediným jejich závazkem kromě pracovního poměru je pes. Lucka to ani jinak nechce. Nechce se na několik let cestování a užívání si každé volné minuty vzdát. Chce volnost.

Nemám „toho správného“ chlapa

„Svého přítele miluji nade vše, nedokážu si ale představit, že bych s ním měla děti. Vždyť on sám je tak trochu dítě. Nevadí mi to, jsem takhle spokojená. Po jiném životě netoužím.“ I tohle je případ několika stovek žen. Než hledat partnera, se kterým by si nedovedly představit společný život, ale dítě třeba ano, odsunuly touhu po dítěti (pokud ji měly) a před ní dosadily partnerský život. Stačí jim být tetami dětí svých sourozenců a kamarádek a vlastní si ani nedovedou představit.

Některé ženy jsou pak ve vztahu, ve kterém nejsou zcela spokojeny a nechtějí do takového svazku přivést dítě. Zároveň ale nechtějí ze vztahu odejít. Děti tak jdou (prozatím) stranou.

Prošvihla jsem čas

Některé ženy si prostě vše dopředu naplánovaly – včetně toho, v kolika letech chtějí mít děti. Věk už propásly a nyní už si přijdou moc staré. „Chtěla jsem mít dítě ve čtyřiadvaceti letech. Jenže jsem v té době neměla toho pravého partnera ani dokončenou školu. Ani za rok se to nezměnilo. Teď už si prostě přijdu na děti moc stará, i když všechny kamarádky rodí jako na běžícím páse,” říká dvaatřicetiletá Kristýna. Možná to pro někoho zní jako hloupá výmluva, ale hlavě, která si tohle usmyslela, prostě nic nevymluvíte. Možná to ještě přijde, v plánu ale těhotenství Kristýna nemá. Dosud navíc nepotkala partnera, kterého by si pro početí dítěte představovala a se kterým by si dokázala představit dlouhý společný život.

Prostě nechci být matkou

„Není to ve mně a nemůžu za to. Prostě si nedokážu představit být matkou a vlastně ani nechci,“ stojí si za svým pětačtyřicetiletá Jarmila. Jestli někdy přemýšlela nad dětmi? Prý ne, stačily jí děti sourozenců a kamarádek. Pořídila si kočku, aby se měla domů ke komu vracet, a ona ani partner po dětech prý netoužili nikdy.

Tak zvané nerodičovství je už dnes fenomén. Páry i jednotlivci, kteří se rozhodli děti nemít, se sdružují ve skupinkách na Facebooku nebo se potkávají v reálu. Jedinou podmínkou členství v těchto skupinkách je nemít děti. A v naší společnosti je rozhodnutí, zda budete či nebudete mít děti, jen na vás.