V létě jí bylo padesát. „Cože?!“ pomyslí si snad každý při pohledu na tuhle stále usměvavou sympatickou ženu. „Cítím se na pětatřicet,“ říká zpěvačka Magda Malá, která je známá především z muzikálů Bídníci, Dracula, Kráska a zvíře, Miss Saigon, Popelka na ledě či nejnověji z Plesu upírů.

 

V červenci jste oslavila významné jubileum. Co se vám jako čerstvé padesátnici honí hlavou?

Když mi bylo čtyřicet, tak jsem často myslela na to, že se život pomalu krátí, že už stárnu. V tomhle věku se taky začnete trochu bát. Ale teď si říkám: Chvála bohu, že jsem se dožila padesátky… Vždyť je to krásný věk!

Víte, moje máma ve třiapadesáti onemocněla rakovinou. Byla tak mladá… A já se pomalu dostávám do jejího věku. A děkuju za to, že tu stále jsem. Prostě přemýšlím úplně jinak.

Takže žijete hodně přítomností?

Rozhodně! Zjistila jsem, že mnoho lidí přestalo žít tím, co je teď a tady. Přemýšlí o tom, co bude, kdy budou šťastní, za jak dlouho si vydělají tolik a tolik peněz. A to je chyba. Prostě já si užívám každé přítomné chvilky.

I minulost necháváte za sebou?

To zas ne. Vzpomínky jsou krásná věc. Třeba moje dětství – každé prázdniny jsme se sourozenci jezdili do ozdravovny do Kamenice nad Lipou. Nebyli jsme nemocní. Jen si prostě maminka potřebovala chvíli odpočinout. Bylo to tam jako na táboře, mimo jiné jsme v Kamenici prožívali i první veřejná vystoupení, lásky. Strašně ráda na to vzpomínám, bylo to opravdu nádherný.

Netajíte se tím, že pocházíte z poměrně chudých poměrů…

Ano. A jsem vděčná za to, že jsem si v životě prošla opravdu vším. Třeba jsem dostala k jídlu jen jednu housku na celý den. A já si ji drobila, aby mi vystačila až do večera. Opravdu jsem si prošla velkou chudobou. Zato jsme ale byli naplněni obrovskou láskou. U domu, ve kterém jsme měli byt, byla velká zahrada, takže jsme si se sourozenci pořád hráli venku. Dnes je všechno jinak. Děti si už neumějí hrát. A když nemají mobil a tablet, nejsou in.

Kdy se cítíte nejšťastnější?

Samozřejmě když jsem se svými milovanými dětmi a když zpívám. Už jako malá jsem si neustále prozpěvovala, pamatuju si, že v ozdravovně jsem měla své první publikum a rozhodně nešlo o to, že bych se chtěla předvádět. Zpěv se prostě stal součástí mého života, vždycky mě naplňoval a činil mě šťastnou. A tak to mám dodnes.

Zpěv jste i vystudovala na pražské konzervatoři. A po studiích jste hned naskočila do muzikálů. Ztvárnila jste například Eponinu v Bídnících, Kim v Miss Saigon, Lorraine v Draculovi či nejnověji hospodskou Rebeccu v Plesu upírů. Je nějaká role, po které byste ještě toužila?

Na to se mě ptá víc lidí. Ale já vlastně ani nevím. Všechny mé role se mi opravdu líbily. A je zvláštní, že ať jsem byla Eponina, Lorraine, či Kim, nikdy jsem nemusela moc hrát. Vždycky jsem přišla na jeviště a cítila se strašně přirozeně. Musím říct, že na role jsem měla štěstí, nepotřebovala jsem se je nijak zvlášť učit.

Vaší poslední – aktuální – rolí je žárlivá hospodská, která nejde pro ránu daleko. I v té se cítíte být přirozená?

Ano (smích). V podstatě jde o to, že mého muzikálového manžela svádí naše pomocnice z kuchyně. A já, jako žárlivá manželka, ho za to mládím šiškou salámu po hlavě… Doteď jsem skoro ve všech muzikálech, kde jsem hrála, umírala, teď je konečně ze mě rázná, energická ženská!

Muzikály se u nás hrají už řadu let. A mám pocit, že se v nich točí stále stejní zpěváci. Mají vůbec prostor mladí? Jaká je vlastně v tomhle oboru konkurence?

Máte pravdu, že někdo hraje ve všech muzikálech – je oblíbený, či má známé v produkci. I tak je konkurence obrovská! Stále se rodí noví a noví zpěváci. V muzikálu je ale většinou první a druhé obsazení dané. A v konkurzech se hledají třetí, zřídka druhé alternace. A lidí je na nich strašně moc.

Vy se o svůj flek nebojíte?

V mém věku už ne. Protože už nehraju mladičké dívčiny. Třeba u poslední role – hospodské v Plesu upírů – mám okolo břicha omotaný molitan, na hlavě šedivou paruku, na ní čepičku… Na tyhle role už tak velká konkurence není. Proto si to tak užívám.

Vzpomenete si ještě někdy na svou první roli – Eponinu v Bídnících?

Na to se nedá zapomenout (zamyslí se). To už je hodně dávno…

Ano, pětadvacet let! Podruhé jste pak do té samé role naskočila o jedenáct let později, když se Bídníci do Prahy vrátili v produkci Františka Janečka. Nebála jste se vstoupit do téže řeky? Přeci jen vám už bylo šestatřicet a Eponina je mladá dívka.

Nebála. Rok předtím jsem totiž hrála sedmnáctiletou Kim v Miss Saigon. Mám štěstí, že na svůj věk jsem nikdy nevypadala. Každý si myslí, že jsem mladší. Pamatuju si, že v pětadvaceti po mně pořád někdo chtěl vidět občanský průkaz (smích).

Čemu vděčíte za svůj mladistvý vzhled?

Nechodím na kosmetiku, nepoužívám ani žádné denní a noční krémy. A hlavně – nekouřím! Jsem šťastná, že jsem před lety přestala. Protože když žena kouří, tak její pleť mnohem dřív zestárne. No a navíc mám kulatý obličej, tak asi proto ho mám vyhlazenější (smích).

Vím, že jste vyzkoušela několik diet…

To je pravda, na tohle téma bych mohla dělat přednášky (směje se). Doma mám dokonce složku, kterou jsem si nadepsala „Věčná dieta“.

Čím vším jste prošla?

Jééé, toho bylo! Držela jsem krabičkovou dietu, ketodietu, mančingovou dietu (jde v ní o detoxikaci a harmonizaci těla – pozn. red.), málo jím mouku, taky jsem jeden čas měla jídelníček upravený podle krevní skupiny. Vyzkoušela jsem snad všechno, na co si jen vzpomenete. A asi před rokem a půl jsem se stala vegetariánkou…

Přestalo vám chutnat maso?

To taky. Ale hlavně jsem zásadně proti zabíjení zvířat.

A dřív vám to nevadilo?

Vadilo. Ke všemu se však člověk musí postupně sám propracovat. Řízky? Ty jsem milovala! Ale najednou jsem z nich začala mít špatný pocit. Stejně tak, když jsem jedla šunku. Dnes si vegetariánskou stravu užívám. A mám dobrý pocit, že se mé tělo nestalo zvířeti hrobem.

A další zlom, který bych chtěla ve svém životě udělat je ten, že bych ráda ze stravy vyřadila mléčné výrobky. Zatěžují totiž organismus, zahleňují. A navíc spousta odborníků vám řekne, že mléko způsobuje hodně nemocí. Takže ho postupně nahrazuju sójovým, začala jsem také jíst hodně ovčí sýry. A celkově těch změn je víc. Vzhledem k tomu, že máme v rodině rakovinu, tak chci jít zdraví víc naproti a ne si ho ničit.

Takže se obejdete bez masa, omezujete mouku, postupně i kravské mléko. A čeho byste se naopak nikdy nevzdala?

Piva (smích).

Ještě k dietám. Která se vám nejvíc osvědčila?

Nejlepší dieta na světě je pro mě nejíst (smích). Teď ale vážně. Každá dieta časem omrzí a pak stejně najedete na vlastní stravu. Takže jsem si řekla, že diety už nechci vidět. Že se chci naučit správně jíst – šestkrát denně malé porce – a zhubnout trvale, ne jen dočasně.

Daří se vám to?

Zatím to jde. Tak doufám, že mi to vydrží.